EMI: konkurence pro bankovní monopoly

Michal Hladký

Digitalizace začíná do našich životů zasahovat čím dál více. Dnes už zřejmě jen stěží najdeme odvětví, které je tímto trendem zcela nedotčeno. Stále více se to projevuje také ve finančních službách. Jestliže jsme dlouhá léta byli zvyklí, že veškeré finanční transakce se dějí pouze pod taktovkou bankovních domů, dnes už tomu tak není. 

Rozmach EMI

Důkazem budiž vznik elektronických peněz. Právě tento digitální ekvivalent klasických peněz je v posledním desetiletí výrazně na vzestupu. Jedním z lídrů tohoto odvětví je například Litva, kde společnosti podnikající v tomto odvětví tvoří výraznou část místního fintechového sektoru. Objem transakcí v roce 2020 podle Litevské centrální banky narostl na více než 50 miliard eur. S rostoucí popularitou se zvýšil také počet subjektů, které mohou s elektronickým penězi pracovat.

I z toho důvodu vznikla především v progresivně smýšlejících zemích s vhodně nastavenou legislativou tzv. licence EMI neboli Electronic Money Instituion. Nejvíce EMI subjektů tak vzniklo ve státech, jako je například výše zmíněná Litva, dále pak Malta, Irsko nebo Velká Británie. Co to vlastně EMI je a jak se subjekty držící tuto licenci liší od klasických bank? Přestože by se laikovi mohlo na první pohled zdát, že se jedná o to samé, je nasnadě hned na úvod textu zdůraznit, že EMI rozhodně banka není.

Přečtěte si více o tom, jak banky a bankéři mohou svými rozmary ovlivňovat naše životy: Co vám banky neříkají I.

Co je to EMI?

Obecně se dá říci, že se jedná o subjekt, který legálními způsoby získal licenci pro vydávání elektronických peněz. Tuto licenci může udělit pouze příslušný dohledový orgán státu, ve kterém je licence udělena. Zpravidla se jedná o centrální banky apod. Pro elektronické peníze, které EMI vydávají, se ustálil jednoduchý výraz e-money.  Jak již bylo zmíněno v úvodu článku, jedná se o digitální alternativu za klasické peníze. Ty u daného subjektu klient uloží. Na základě toho obdrží sumu bezhotovostních peněz, které jsou uloženy buď v systémech dané instituce v tzv. e-wallets neboli e-peněženkách. Mohou pak být přesunuty na různé druhy nosičů, jako jsou třeba předplacené karty, mobilní telefony atd. Tím, že jsou elektronické peníze zapsány v systémech daných institucí se ve své podstatě příliš neliší od klasických peněz. I u těch totiž platí, že většina dnes běžně uznávaných peněz fyzicky neexistuje a jsou zapsány pouze v systémech bank. Standardně pak platí pravidlo, že hodnota elektronických peněz bývá stejná jako fiat měna, což umožňuje jejich rychlou směnu a tím pádem i jakési jejich zhmotnění.

Rozdíl mezi EMI a bankou

Oblasti, ve kterých mohou své služby EMI na evropské půdě nabízet se dají rozdělit do několika skupin. Patří sem vydávání, distribuování či následný zpětný odkup elektronických peněz. Dále sem spadají převody elektronických peněz, či výběr hotovosti z účtu. Běžným standardem je také vydávání platební karty, na kterou si klient může vložit hotovost, či si z ní peníze vybrat.

EMI má na rozdíl od banky povinnost držet peníze svých klientů oddělené od svých prostředků. Nedochází tak k tomu, že by bylo s penězi klientů obchodováno jako v klasických bankovních institucích. I přesto však dostanete svůj vlastní IBAN umožňující spojení s ostatními tak, jak jste zvyklí.

Výjimka z pojištění vkladů však není jediným rozdílem mezi EMI a klasickou bankou. A právě to je největší výhoda. Banky jsou zpravidla velké korporátní kolosy se zavedenými postupy a na změny a nové trendy nejsou schopny reagovat pružně. Zatímco EMI jsou zpravidla menší a flexibilní celky, které se stále vyvíjejí a snaží se přizpůsobit požadavkům doby. Napřiklád u zaběhlé bankovní instituce se spousta úkonů neobejde bez osobní návštěvy pobočky. Naopak EMI může vše zprocesovat jednoduše a online. Právě tato ochota a schopnost přizpůsobit se, dává tomuto odvětví možnost pracovat na vývoji produktů a služeb, které by v klasické bance vznikaly jen těžko.

O bankách a jejich rozmarech jsme napsali i druhý článek: Co vám banky neříkají II. 

Jak je to s licencí

Samotný proces získání licence není ničím jednoduchým, avšak některé podmínky jsou stále výrazně mírnější než při žádosti o bankovní licenci. Společnost musí splnit několik základních podmínek. Jelikož na evropské půdě se velmi výrazně dbá na ochranu spotřebitelů, jsou i pravidla pro nakládání s jejich prostředky poměrně striktní. Jedna z variant zde padla už dříve, a to povinonst držet prostředky svých klientů odděleně na bankovním účtu zřízeném u banky v některém z členských států. Druhou možností je vložení prostředků klientů do likvidních aktiv s velmi nízkým rizikem. Posledním způsobem pak je zajištění prostředků pojistnou smlouvou či získání záruky.

EMI jsou spolu s žádostí o udělení licence mimo jiné povinny informovat dohledový orgán o tom, kdo jsou jejich majitelé a největší investoři, jaká je jejich země původu a další. Mohou být dožádány také informace o plánovaných produktech a službách, modelu financování uživatele či poplatkové politice včetně dalších informací potřebných pro posouzení žádosti. Celý proces prověřování je poměrně důkladný. Členské státy totiž mají za úkol zajistit, aby se držitelé EMI licence těšili dobrému jménu a riziko bylo co nejmenší. 

Ani to by však nemělo koncového uživatele vést k lehkomyslnosti a než začne využívat služeb vybrané EMI, měl by si ji řádně prověřit.

Zaujalo vás toto téma? Pojďte s námi diskutovat na Telegram.